Československé pohraničí 1938-1939: Události - Haberspirk (Habartov) 13.9.1938

Ocenění Moderní web 2005. Tato stránka byla zařazena do katalogu nadprůměrně kvalitních prací českých a slovenských tvůrců webových stránek.

Značka ModerníWeb.CZ

Náš banner pro vaše stránky. Předem děkujeme, že na nás odkazujete.

Banner 88x31 - Československé pohraničí 1938-1939

Partneři projektu:

MILITARY ZONE - Militaryzone.cz

Habersbirk (Habartov) 13.9.1938 - skutečný začátek druhé světové války?

"... v budově četnické stanice v Habersbirku byla patrně také místní škola, neboť v místnosti v prvním poschodí byla učebna s řadami lavic. Nyní však v lavicích seděli četníci, hlavy položené na rukou, a spali. Jejich velitel, pohledný člověk intelektuálního typu, měl skřipec. Prohlédl si také můj pas. „Dobrá“ řekl německy, poněvadž to bylo pro mne snazší. „Pojďte se mnou“. Sešli jsme znovu do přízemí a četnický důstojník otevřel dveře, z nichž před tím vyšel ten první četník. Vstoupil jsem do místnosti a spatřil jsem na zemi čtyři mrtvoly. Tři z nich ležely nohama ke mně. Byli to četníci. Paže jednoho, kterému jistě nebylo víc než pětadvacet let, trčela do vzduchu. Ztuhl patrně dříve, než ho sem odnesli. Byl střelen do pravého ucha a měl jednu stranu hlavy úplně rozbitou. Čtvrtá mrtvola ležela na zemi vedle pryčny. Byl také střelen do hlavy. Zranění ostatních mužů jsem neviděl, neboť jsem se rozhlížel po místnosti. Byl tam hrozný nepořádek. V místnosti byly čtyři pryčny a prostěradla jednoho lůžka byla potřísněna krví. Všechna tři okna byla vytlučena a podlaha byla plná střepin. Před jedním z oken byly narovnány knihy, patrně jako barikáda: vedle ležel stůl s ulomenou nohou. Židle v místnosti byly rozbité.

Vedle byla druhá místnost a obě světnice tvořily společně podobu velkého L. Obešel jsem mrtvoly četníků, rozšlapávaje přitom střepiny na podlaze a nahlédl jsem do sousední místnosti. Na zemi ležela mrtvola sudetského Němce. Měl obličej jako z vosku, bezbarvé vpadlé rty a dole na prsou, tam kde ho zasáhla střela, byla kulatá hnědočervená skvrna. Na paži měl červenou pásku s písmeny S.D.P. - Sudeten deutsche Partei. Sehnul jsem se a obrátil pásku. Na druhé straně byl hákový kříž. Té spořivosti s páskami.

Zdi budovy byly posety stopami střel. Bylo to asi strašlivé obležení. Kousek po kousku jsem sestavoval, co se v Habersbirku událo ..."

Sydney Morrel - Viděl jsem ukřižování

Habartovská tragédie se udála 13. září 1938 a bez nadsázky lze říct, že zde byla spáchána jedna z největších zvěrstev, která se osudného září 1938 v pohraničních oblastech Československa udála. Záměrně neoznačuji tato místa názvem Sudety, protože by to nebylo zcela správné označení, navíc, tyto pohraniční oblasti byly výsostným územím Československé republiky od roku 1918, jemu jako takovému patřily a pokud mne moje dějepisné a zeměpisné znalosti neklamou, nikdy jsem na mapách demokratického Československa neviděl název Sudetenland či Sudety. Zůstaňme tedy u označení - pohraniční oblasti či jak bylo za republiky užíváno zejména v úřední mluvě - zněmčené oblasti.

Habartovské události jsou a budou mementem, na které nesmí zapomínat ani jedna ze zúčastněných stran. Ta naše proto, aby nezmizela z našeho povědomí jména Koukol, Roubal, Křepela, Černý, ale ani jména jako Henlein a Frank. Aby nezmizelo hrdinství mužů, kteří bránili svoji vlast a dostáli slova přísahy, když obětovali to nejcennější - svůj život. A druhá strana aby si uvědomila, jak malý krůček je od demagogického překrucování dějin k fanatizmu a nesnášenlivosti ze kterých, jak dějiny 20. století dokazují, mohou vzejít činy, která nelze slušnými slovy ani označit.

Habartov - německy Habesbirk, nebyl v roce 1938 nijak strategicky významným místem ani z průmyslového ani z vojenského hlediska. Žilo zde celkem 3135 obyvatel, z toho 207 Čechů. Byla zde pošta s telegrafním a telefonním úřadem, obecní škola, farní úřad a četnická stanice. Obec, jakých byly v pohraničí stovky a tisíce.

Četnická služba zde byla jistě náročná, soudě podle terénu, národnostního složení a zejména podle nálad, které v září 1938 převládaly. Nicméně zde byl pořádek a relativní klid.

12. září 1938 by se napětí dalo krájet. Činnost SdP přinášela svoje ovoce a četnická stanice s poštou byly doslova ostrůvky v hnědém moři. Tomu, že situace v okolí není pro Čechy nejpříznivější nasvědčovaly anonymní dopisy, adresované četnické stanici. Svoji pozornost poutal anonym k osobě strážmistra Jana Parduse. Ten sloužil od roku 1931, v Habartově pak od roku 1933. Podle svědectví se jednalo o velmi rázného až komisního četníka, nicméně měl u obyvatel značný respekt. První anonym - z dubna 1938 v přátelském duchu varoval četníky před následujícími událostmi. Psalo se zde o možném Pardusově únosu a vyzýval jej opakovaně k odchodu z Habartova. Další dopis přišel za čtrnáct dní, tentokrát na okresní četnické velitelství ve Falkonově. Autory byl zjevně týž. Bylo zde vyhrožováno otrávením Pardusova služebního psa a dále se zde objevuje tvrzení, že všichni četníci budou zastřeleni. Dalším signálem, že něco není pořádku byl odchod dlouholeté posluhovačky, která na stanici docházela.

Situace byla vážná, v tu dobu na stanici sloužili čtyři četníci: velitel stanice praporčík Jan Koukol (nar. 1900), strážmistr Jan Pardus (nar. ), strážmistr Antonín Křepela (nar. 1911), strážmistr Matěj Příbek. Koukol a Pardus měli v Habartově navíc rodiny, přičemž Růžena Pardusová pracovala na poště a doma měla roční dcerku Věru (nar. 1937).

Ve večerních hodinách se Habartov stejně jako stovky dalších obcí a měst v pohraničí doslova vylidnil. Důvodem byl projev Adolfa Hitlera, který měl v přímém přenosu promluvit ze sjedu NSDAP v Norimberku. Na mnoha místech, jako například v Karlových varech, byly radiopřijímače vytaženy do oken. Muži a ženy v krojích, mnohdy vyzdobeni páskami s hákovými kříži, vlaječkami a říšskými prapory se shromažďovali v hostincích a domech SdP. Nejinak tomu bylo v Habartově, zde se přívrženci Adolfa Hitlera sešli v Albertově hostinci:

"... děj se co děj, nebudu již věčně jen klidně snášet další útisk německých soukmenovců v Československu. Takhle to již dál nepůjde. Němci žádají jen práva sebeurčení, jaké má každý národ. Jsou-li však demokracie přesto přesvědčeny, že musí všemožně ochraňovat v tomto případě utiskovatele Němců, pak to bude mít vážné následky. Jsem přesvědčen, že tím sloužím více míru, čím méně ponechám o tom pochybnosti. Nejsem nikterak ochoten strpět, aby v srdci Německa povstala akcemi cizích státníků druhá Palestina. Nebozí Arabové jsou bezbranní a snad i opuštění. Němci v Československu nejsou však ani bezbranní ani opuštění ..."

Slova největšího zločince a fanatika 20. století zmizela ve frenetickém řevu - Heil Hitler!!!! Lesy zdvižených pravic podtrhovala hrůznost slov a okamžiku. Habartov opět nezůstával pozadu. Bezprostředně po projedu došlo k oslavám. Na návsi u pomníku padlých z první světové války se shromáždil dav. Němci začali zpívat zakázané písně a provolávat protistátní hesla. Nocí znělo Ein Volk, ein Reich, ein Führer, milý vůdče, osvoboď nás od Československa ! děkujeme vůdče, Sieg Heil! Heil Hitler a další. Dnes si již jen málokdo z oponentů ze Sudetenlandsmanschaftu uvědomí, že tato hesla byla provolávána řádnými občany Československé republiky.

Na křižovatkách a v samotné obci byly rozestaveny hlídky ordnerů (Freikorps) a členů válečných vysloužilců z provní světové války (Heimatsöhne im Weltkrieg). Hlavními organizátory byly s největší pravděpodobností Franz Schul - činovník SdP a řečník shromáždění a ing. Johan Burkl. Shromáždění skončilo kolem 23. hodiny. Četnické hlídky narážely na ordnery po celé obci, navíc se setkávali z motospojkami, nicméně situace byla poměrně klidná.

Následujícího rána 13. září 1938 se ing. Burklovi dostaly zprávy, že v Kynšperku nad Ohří, Falkonově a Chebu převzali moc do svých rukou funkcionáři SdP. Kolem 08.00 h vyrazil strážmistr Pardus do kiosku pro cigarety. Mezi úřadem a Albertovým hostincem narazil na dav habartovských včetně mládeže a dětí, které nebyly ve škole. Začaly padat urážky typu české svině apod. pekel svědectví jej děti a mládež zdravily zdviženou pravicí a výkřiky Heil Hitler ! Dobře věděly že četník s nimi nic nezmůže. Kolem půl deváté převzali činovníci SdP vládu nad obecním úřadem a neprodleně povolali obecního zřízence Grillmaiera, známého svojí loajalitou k Čechům. Byl okamžitě propuštěn z obecních služeb, musel odevzdat obušek i pistoli a byl internován v budově úřadu. Mezitím na dole Rudolf, kde byla zaměstnána řada habartovských byla vyhlášena stávka a od rána se nepracovalo. Shromáždil se zde dav demonstrantů s cíle vyrazit k habartovskému kostelu, kde se mělo konat další shromáždění. I sem doputovaly zvěsti o tom, že Cheb byl obsazen Wehrmachtem (což pochopitelně nebyla pravda). Po shromáždění davu se začalo jednat na obecním úřadě. Byla opět zřízena pořádková služba. V davu se objevily obušky zhotovené z důlních hadic, násady od krumpáčů, lopat….. Bylo kolem půl desáté. V davu se jíž otevřeně mluví o tom, že se bude v Habartově střílet. Dav vyráží do Habartova.

Kolem půl devíté, po převzetí moci na úřadu přichází na četnickou stanici tři muži - Franz Schul, Rudolf Becker - obchodník a jeden neznámý muž. Záminkou návštěvy stanice je tvrzení, že předešlého dne byl četníky pro politický delikt zadržen jistý Märtz. Pardus delegaci vysvětluje že se nic takového nestalo. Teprve později mu došlo že to byla pouhá záminka, která měla sloužit k tomu, aby povstalci rekognoskovali terén.

Situace v obci se postupně přiostřuje, na věži kostela se objevuje říšský prapor s hákovým křížem. Praporčík Koukol a strážmistrem Pardusem tedy vyrážejí na úřad pokusit se zajistit klid a pořádek. Jejich cesta je lemována fanatickým rozlíceným davem. Oba četníci však na úřad dorazili, nidko si zatím na ně netroufl. Zde vyzvali Schuga aby situaci okamžitě uklidnil a zjednal klid a pořádek. Situace však byla natolik vážná, že strážmistr Pardus musel strhnout z ramene karabinu a postavit se zády ke stěně. Dav již hrozil motykami, krumpáči a obušky. Na výzvu Schuga se však dav přece jen zklidnil a začal se pomalu přesouvat do Albertova hostince, který se posléze stal vzbouřeneckou základnou. Část demonstrantů však četníky provázela až před stanici.

Četníci se uchýlili do stanice a dav se rozešel, ne však zcela, hlídky jej nespouštěly z očí. Nyní byl na řadě další krok - obsazení poštovního úřadu s telegrafem a telefonem. Kolem půl desáté do úřadu vniká skupina vzbouřenců v čele s Otto Plassem. Ten se okamžitě nechává spojit do Falknova na ústředí SdP a vyjednává posilu 300 nehleinovců. Růžena Pardusová, která hovor spojuje jej vyslechne ale již nestačí varovat svého manžela. Je násilím vyvlečena z budovy pošty, kde je nařízena její okamžitá poprava. Nakonec však byla odvedena do svého bytu, který se nacházel v budově četnické stanice a kde byla její tchýně - Pardusova matka‚ Žofie Lovčíková s roční vnučkou Věrkou. V budově jsou čtyři četníci a přesila vzbouřenců. Požadují jediné, aby četníci složili zbraně. To je ale pro vlastence naprosto nemyslitelné. Přísahali přece věrnost republice a nyní by ji měli zradit? Uvnitř četnické stanice stál v čele „vyjednavačů“ fanatický nacista Otto Plass. Jan později vypověděl Jan Pardus, bylo vpočátku vyjednávání organizované, nicméně se velmi brzy projevila nejednotnost uvnitř tábora vzbouřenců. Začali si navzájem skákat do řeči a začala převládat živelnost a emoce. Pak sám Plass ukončil jednání a v nastalém zmatku se vrhl k věšáku ze kterého strhl četnickou karabinu. Padl první výstřel a umírá první z četníků - praporčík Jan Koukol klesá k zemi. Padají další výstřely, dav se snaží dostat ze stanice a zanechává za sebou svého mrtvého - fanatika Plasse, který zůstal ležet v chodbě budovy. Strážmistru Příbkovi se podařilo zavřít vstupní dveře, začíná nerovný boj tří četníků s několika desítkami ozbrojených vzbouřenců. Ve víru zmatků se Růžena Pardusová dostala do bytu, ale za několik okamžiků již ve strachu, poté kdy padly první výstřely, spolu s tchýní a s Věrkou v náručí vyskakuje z okna a pokouší se utéci. Marně. Jsou zadrženy zdejším učitelem Röschenthalerem a dvěma výrostky a odvedeny do bytu učitelky Pflaumové. Netrvá dlouho a Růžena Pardusová je opět vyvlečena ven. Je svázána provazy a za vlasy odvlečena do Albertova hostince. Cestou je vedena uličkou habartovských, ve které bylo nemálo zdejších žen a doslova lynčována. Proč? Je přeci českou sviní - jak na ní křičí, českým psem, navíc ženou českého četníka. To jsou dostatečné důvody pro lynč který zanechává své následky, krom poranění je Růženě Pardusové způsoben i těžký otřes mozku. Z Albertova hostince pak zpět ke stanici vyráží průvod, který vede právě Schul a ve kterém je na provaze vedena ztýraná a polonahá Růžena Pardusová. V davu byly ženy i děti. Cíl je jasný, donutit posádku stanice ke kapitulaci.

Mezití uplynuly dvě hodiny, dvě hodiny trvá přestřelka mezi četníky a vzbouřenci. Strážmistr Příbek je raněn na paži. Četníci se zabarikádovali ve stanici a nezbývá jim než doufat ve včasný příjezd posil z pohotovostního oddílu ve Falknově. Ale čas letí.

"...po vypuzení pučistů z místnosti stanice jsem zjistil kromě zavražděného praporčíka Koukola, že i strážmistr Příbek je zraněn a neschopen dalšího boje. I já jsem měl četná zranění od střepin skla v obličeji a na rukou. Pučisté pak stříleli z okolních stavení do oken našich kasáren. Z oken stanice střílel jsem na každý cíl, který se mi objevil, a nemohu udati, kolik pučistů jsem zasáhl. Byl jsem odhodlán brániti stanici do posledního náboje, přesto, že po nějaké chvíli jsem zůstal k obraně sám ..."

(z hlášení strážmistra Jana Parduse).

Nebyla mu však dána příležitost. Na dostřel před stanicí se objevuje svázaná a ztýraná Růžena Pardusová. Ultimatum zní jasně - vzdejte se a složte zbraně, jinak bude manželka strážmistra Parduse zastřelena.

Jako první vychází beze zbraně strážmistr Příbek, za ním pak strážmistr Křepela. Ten se náhle rozbíhá a běží směrem ke staré šachtě. Jako poslední vychází strážmistr Pardus a v mžiku klesá zasažen výstřelem Georga Mayera. Na bezvládné tělo se vrhá dav. Po chvíli přichází k vědomí a pokouší se plazit uličkou, je však kopán, mlácen motykami a násadami od krumpáčů. Později strážmistr Pardus vypověděl, že v hloučku si pamatuje jedině povozníka Karla Lilla. V paměti mu utkvěla slova někoho ze vzbouřenců že jeho bratr je mrtev a poté je dvakrát udeřen krumpáčem. Pachatelem je hudebník Hampl z nedaleké součásti Bukovan - Katzengiebelu. O surovosti tohoto lynče, nebo přesněji pokusu o vraždu strážnistra Parduse svědčí jeho zranění, která mu byla později ošetřena ve Falkovně. Mimo jiné měl v ušních boltcích procvakány hákové kříže. Posily se při vědomí již nedočkal.

To se stalo kolem poledne, dne 12. září 1938. Kolem 14. hodiny vjíždí do obce autokar s jedenácti příslušníky Četnického pohotovostního oddílu z Falknova, který sem vyslal tehdejší okresní velitel nadporučík Václav Beneš. Po autokaru je okamžitě zahájena palba, do hlavy je zasažen četník na zkoušku Stanislav Roubal, za několik minut poté umírá po zásahu do zad četník na zkoušku Vladimír Černý. Četníci palbu opětují ve snaze dobít zpět četnickou stanici. Neví nic o osudu jejich kolegů. „hrdinní“ bojovníci za právo ne sebeurčení chvatně ustupují do předem připravených pozic, jak se později začalo říkat útěku z bojiště. Ty jsou jim ochotně poskytnuty za nedalekou hranicí na území Třetí říše. Rekapitulace byla strašná, na místě byl zavražděn praporčík Jan Koukol, z posily položili svůj život mladí četníci Stanislav Roubal a Vladimír Černý, tělo zavražděného strážmistra Křepely bylo nalezeno za vsí a neslo stopy střelných ran a umlácení.

"...četnický důstojník se skřipcem dokončil své líčení. Stáli jsme tiše a dívali se mrtvol. Zmáhala mne neobyčejná malátnost. Uvažoval jsem, odkud budu moci podat svoji zprávu, když mě vyrušil důstojníkův hlas: „Ano“ pravil smutně „Tohle je germánská kultura“. Kolem nás tálo ještě několik četníků, ani jediný z nich nepromluvil..."

Sydney Morrel - Viděl jsem ukřižování

Habartov byl první, ne, přesněji řečeno jedním z mnoha míst, kde umírali českoslovenští četníci. V nedaleké Krajkové a Bublavě si fanatizmus vybral také svoji daň a ještě na mnoha dalších místech. Jen ve dnech 13. - 15. září 1938 zemřelo při hnědém puči deset příslušníků četnictva a policie. A umírali další. Ale to je již na další kapitolu.

Závěrem snad lze jen dodat, že ve světle těchto událostí a ve světle dalších faktů se již myšlenka, že válka začala v září 1938 v Československu nejeví tak zcestná a kacířská. Faktem však také zůstává, že zejména v posledních letech se velmi rádo zapomíná na tyto události. Kdyby se zapomínalo jen na politické události, bylo by to snad únosné, ale naprosto nehorázné a nemorální je zapomínání na oběti, které tito muži přinesli. Jejich hrdinství jakoby ustupuje do pozadí před velkohubými a populistickými prohlášeními politiků o genocidě Němců po roce 1945. Stačí se jen podívat na internetové stránky bavorského ministerstva školství, kde jsou dějiny líčeny ve zcela jiném světle a kde jakoby znovu ožívala rétorika předmnichovských hnědých fanatiků. Dopustíme to? Nebo mají naše děti právo na objektivní výklad historie. Pamětníci umírají a své zkušenosti a vědění si odnášejí s sebou. Zůstávají jen fotografie, matné vzpomínky a pomníčky, které zarůstají travou nebo mizí úplně.

Dovolte milí čtenáři, zastavte se jen na okamžik před pomníkem těchto událostí v Habartově a chvíli naslouchejte. Nebo jen potichu postůjte v místě, kde umírali muži - příslušníci československého četnictva aby dostáli slovům přísahy a ZAMYSLEME SE.

téma zpracoval Radek Galaš

Použitá literatura:

  • MORREL; Sydney, Viděl jsem ukřižování, vyd. Jota Military, Brno 2002
  • HOLUB; Ota, Rovnice řešená zradou, vyd. Naše Vojsko, Praha 1979,
  • JIŘÍK, Václav, Nedaleko od Norimberku, vyd. Svět křídel, Cheb 2000
  • SPEYCHAL, Robert, GALAŠ, Radek a kol. Stráž obrany státu, vyd. MV+H 2002
  • Hraničáři Podluží 38, Horní Světlá, Sborník příspěvků 22. září 1938, nákl. Československé obce legionářské, vyd. Ing. Jan Škoda - Fort Print, Karlov 2003
  • HOFFMANN, Heinrich, prof. Hitler befreit Sudetenland, vyd. Zeitgeschichte-verlag, Berlin 1938
 

úvodní stránka | nahoru | zpět | tisk stránky | Články lze kopírovat jen se svolením autorů
© 2005 Design Jirka Převrátil | © 2005-2006 Obsah - Jirka Převrátil

Militaryzone.cz - Přehledný online katalog klubů vojenské historie - KVH Webhosting poskytuje Český hosting